V minulosti objevilo mnoho epidemiologických studií souvislost, že obezita je často spojena s krátkým spánkem. Jakým způsobem stupeň obezity nebo jiné klinické charakteristiky otylých jedinců (poruchy spánku nebo emocionální stres) určují spojitost s délkou spánku, není dodnes přesněji zjištěno. A právě této sféře se hlouběji věnovala studie amerických psychiatrů.
Studie sledovala náhodný vzorek 1300 mužů a žen středního věku ve spánkové laboratoři v průběhu jedné noci. Poruchy spánku byly charakterizovány jako nespavost, EDS syndrom (nadměrná denní spavost) nebo potíže s usínáním. Chronický emocionální stres byl posuzován pomocí minnesotského testu MMPI-2. Tento širokospektrý test slouží ke zjišťování důležitých vlastností osobnosti a psychických poruch. Využívá se nejen v klinické praxi, ale je významnou screeningovou metodou pro vyhledávání patologických rysů osobnosti (například ve výběrových řízeních pro významné pozice v personalistice).
Výsledek studie: obézní lidé mají častěji emoční stres, a v jeho důsledku kratší spánek
U obézních jedinců s BMI větším než 30 bylo nejčastěji hlášeno krátké trvání spánku, byl vyšší i výskyt subjektivních poruch spánku (47,4 oproti 25,5 % u kontrolní skupiny) a vzorek obézních osob se vyznačoval vyšším výskytem emočního stresu než skupina neobézních účastníků. Nebyl zjištěn rozdíl v subjektivním posouzení délky a kvality spánku mezi obézními a neobézními jedinci u skupiny, která nehlásila žádné potíže se spánkem. Skupina obézních mužů i obézních žen se spánkovými obtížemi skórovala vysoko v hodnotícím testu MMPI-2 ve srovnání s obézními lidmi bez spánkových stížností.
Nejkratší trvání spánku bylo hlášeno obézními účastníky studie s nespavostí (5,9 hodiny), následovaly obézní osoby s EDS (6,3 hodiny) nebo obtížemi při usínání (6,6 hodiny). Účinek chronického emocionálního stresu na délku spánku byl silnější než vliv BMI, a to se synergickým efektem. Přítomnost poruchy spánku byla u chronického emocionálního stresu spojována s redukováním spánku o 18 minut u mužů a 42 minut u žen, zatímco zvýšení BMI o 10 kg/m2 vedlo ke snížení doby spánku o 16 minut u mužů a 6 minut u žen. Nebyla zjištěna jednoznačná asociace mezi objektivní délkou spánku a BMI.
Subjektivně posuzované poruchy spánku ve smyslu krátkého trvání spánku u obézních lidí mohou být pomocným ukazatelem emocionálního stresu u subjektivních spánkových poruch. U pacienta s obezitou, který si stěžuje na poruchy spánku, je vhodné soustředit pozornost v první etáži na léčbu jeho emočního stresu. Odhalení a léčba emočního stresu by se měla stát na základě této studie základem pro nové preventivní a terapeutické přístupy k obezitě.
(jnl)
Zdroj: Vgontzas AN, Lin HM, Papaliaga M, Calhoun S, Vela-Bueno A, Chrousos GP, Bixler EO. Department of Psychiatry, Sleep Research and Treatment Center, Penn State University College of Medicine, Hershey, PA 17033, USA.
www.ncbi.nlm.nih.gov
Odborné akce
Pozvánky na semináře, kongresy
a sympozia.
více informací