Odpovědi lékaře
Dobrý den. Je mi už 14 let ale už asi 4 roky mám psychické problémy a chodím i na psychiatrii. Mám deprese z mé minulosti jelikož jsem byla stále po nemocnicích a podobně.. Ovšem teď mám jiný dotaz. Od malička se bojím spávat sama. Vždycky jsem mohla spát s maminkou nebo u babičky asi do svých 9 let.. Poté se k nám přistěhoval můj otčím a já z ničeho nic spávala sama.. Nevadilo mi to a usnula jsem hned a žádnou úzkost nebo strach jsem neměla.. Poté to začalo znovu.. Měla jsem strach spát sama.. Bojím se zvuků a toho že neusnu a potřebuju se vyspat do školy.. Pak se to asi v mých 10 letech zase srovnalo ale asi od 11 let mám velké úzkosti.. zatím jsem mohla spávat u babičky která bydlí o patro níže ve stejném domě ale teď se stěhujeme do vlastního domu a já tam budu mít vlastní pokoj a prý budu spávat sama... Prostě ve svém pokoji.. Máma i otčím mi tím stále vyhrožují a prý ať na nějakou babičku zapomenu... Mám z toho deprese, úzkost a hrůzu.. Jako by toho nebylo málo.. Bojím se a nevím co mám dělat... Prosím poraďte mi! Děkuji
Dobrý den,
Takovýto návyk spojený s usínáním se těžko opouští, ale možné to je. Je vhodné nacvičovat situaci, která nastane po přestěhování už teď, to znamená, zkusit spát napřed jeden den v týdnu sama, a ostatní dny s babičkou a následně postupě ubírat spaní s babičkou a spát častěji sama, například postupovat: 1x týdně sama, 2x týdně sama; jeden den sama, jeden den s babičkou; dva dny sama, jeden den s babičkou; 3 dny sama, jeden den s babičkou, atd. Na noci, kdy budete spát sama je dobré pořídit si nějakého pomocníka, např. psa nebo jiné domácí zvíře(samozřejmě jenom pokud je již vlastníte a máte s ním dobrý vztah), nebo třeba oblíbenou plyšovou hračku z dětství. Pokud tohle postupné odvykání nepomůže, bude dobré konzultovat psychoterapeuta a pracovat na zvýšení pocitu bezpečí, protože a ten tu jde především.